Jan Révai -Na cestách po Zeměkouli chci vytvářet něco hodnotného

Honzo, sedíme spolu ve voze, a tak mě napadá. Kdy se vám auta začala zamlouvat a kdy jste začal cítit, že vůně benzínu se může vyrovnat vůni ženy?

Vůni ženy se nic nevyrovná, to jen pro začátek. Ale to jsem samozřejmě zjistil až později, když se ve mě probudil testosteron. Takže, auta jsem začal vnímat něco jako vskutku přitažlivého, asi když táta v roce 1979 prodal Fiata 800 Sport a přivezl Volhu Carevnu! To byl rozdíl! Pak prodal kolo Ukrajina a pořídil si Fychtla, Jawu 21. A na ní nás vozil a naučil i řídit! 

Předčí ve vašem věku přitažlivost dobrodružství ať už na dvou, či na čtyřech kolech přitažlivost ženskou? 

Zatím stále vede žena! Důležité je najít kompromis a mít ženu, která nebude žárlit na váš čas v sedle nebo v garáži. 

Když zařadíme v našem voze zpátečku a vydáme se k počátkům vaší herecké dráhy. Vy jste si zvolil vlastní cestu, kdy jste neprošel studiem konzervatoře, DAMU či JAMU. Co vás vůbec přivedlo na prkna znamenající svět či před filmové a televizní kamery? Byl to třeba váš sklon k exhibicionismu? Pokud jste jej tedy měl ????

Myslím, že jsem nikdy neměl ambice exhibovat. Ale sporty a pak vystupování na veřejnosti mě k tomu nasměrovaly. Tím, že jsem po tanečních začal dělat společenské tance, pořád jsem se někde převáděl. A díky tanci jsem se dostal i na jeviště a z jeviště před kameru.

Byl vaším životním zlomem dnes už kultovní film Rebelové, který vás přivedl na filmové plátno? 

Já mám těch životních zlomů víc, ale ano film Rebelové mě určitě vystřelil do podvědomí diváků a zároveň i tvůrců.

Cítil jste už při jeho natáčení, že by vás mohl katapultovat do showbusinessu?

To jsem asi v tu chvíli úplně neřešil nebo si to možná neuvědomoval. Ale pamatuju si jak při natáčení scény, kdy houpu Zuzku Norisovou v továrně, zpívám Stín katedrál a přikrývám jí českou vlajkou klínem na klín, tak přišel Filip Renč a říkal: vy budete tak nechutně slavní! 

Když se zpětně ohlédnete, myslíte, že jste byl na svět showbusinessu dostatečně připraven? Ať už po stránce pohybové, herecké, ale i mentální? Přece jen showbusiness je skrytá „válka“ ve veřejném prostoru… Myslíte, že vám pomohly třeba i životní zkušenosti z vašich mladických let?

Snad jen po té pohybové stránce, a to velice pomálu. Po herecké stránce vůbec a mentální v žádném případě. Až praxe mně umožňovala se trochu zorientovat a uvědomit si, co vlastně chci. Vše jsem se učil za pochodu a dost pozdě.

Ve své kariéře jste byl součástí těch nejvýznamnějších mediálních a televizních projektů, ať už na veřejnoprávní stanici či na soukromých stanicích. Na mysli mám vaši účast v porotě Star Dance (2012-2016), moderování Českého slavíka (2001), Tvoje tvář má známý hlas (2018). Byl to pro vás adrenalin srovnatelný s adrenalinem za volantem či za řídítky motocyklu?

To všechno byl opravdu velký adrenalin, ale je stoprocentně rozdílný proti tomu za řídítky nebo volantem. Po návratu s Vandráky ze Střední Ameriky, jsem trošku propadl hard enduru, pojal podezření, že mě to jde a vyrazil na nejšílenější závody na RedBull Romaniaks. No, přežil jsem, dojel a dokonce někde asi 56 ze 130  ve své kategorii. A adrenalinu jsem si užil až až. A klidně bych ho přirovnal k živému vysílání!

Co je pro vás větším adrenalinem? Řídit vůz nebo sednout do sedla silného motocyklu?

Asi to bude ta motorka. Jsou jistě i auta, která by ve mně dokázala probudit emoce, ale k těm se nejspíš nedostanu.

Vedle divadelních představení, muzikálů se často, a dlouhou dobu, objevujete v oblíbených seriálech komerčních televizí. Vyhovuje vám více práce na filmech či seriálová tvorba? 

Nejvíc mně vyhovuje filmová tvorba. Dělat na jednom uzavřeném tématu. Ale naštěstí se rozmohly minisérie o 3 až 6 dílech a to se dá přirovnat k filmové tvorbě, kdy je na vše víc času.

S Pavlem Liškou projíždíte místa na Zeměkouli, která běžný smrtelník sleduje raději z klidu svého domova. Platí i na vašich expedicích, že „cesta je cíl“?

To je známé rčení, ale my máme větší kombinaci důvodu kam a proč. Jednak se nám propojuje naše profese a vášeň k cestování. A zároveň se snažíme vytvořit něco hodnotného a to je taky náš cíl.

Kde cítíte větší uvolnění? Na motocyklu a prašných cestách nebo v pohodlí sedačky automobilu na prázdné dálnici?

Samozřejmě v autě a nejlépe s masážními sedačkami :)

Vy jste se vyučil automechanikem. Hodilo se vám někdy v životě toto řemeslo?

Ale jo, sice jsem to dělal pouhý rok po vyučení a pak už nikdy. Ale občas se mi i podaří správně diagnostikovat závadu a občas i opravit. Dnes tedy spíš vyměnit.

Prahu ale i Českou republiku brázdíte za volantem prémiového vozu skupiny AUTO UH a značky Volkswagen, ID.7 Tourer. Dnes se hodně diskutuje, zda se má motoristická veřejnost přiklonit k zeleným elektromobilům či zůstat věrná palivovým motorům. Na kterou misku vah byste se přiklonil a proč?

Rád objevuji a zkouším nové věci. Když dorazila elektromobilita, dost mě zajímala a pořád zajímá. Myslím si, že se všeobecně často uchylujeme k unáhleným závěrům. Vše, co je nové si hned najde oponenty a hejtaře. Já jsem měl možnost vyzkoušet několik elektromobilů a došel jsem k mému vnitřnímu rozhodnutí, že není od věci mít u baráku jedno elektrické auto a jednou s motorem. Samozřejmě vůni ani zvuk motoru to nenahradí, ale má to jiné plusy.

Jaké jsou pro vás nejvýznamnější přednosti ID 7. Tourer a v čem se na něj můžete nejvíce spolehnout?

Je to pro mě zatím nejkomfortnější elektrické auto, které jsem řídil. Taky to, že máte v podstatě bezúdržbový vůz a navíc vyniká velkým prostorem a německou propracovaností. Ale věřím, že v tomto směru jde vše tak rychle, že každé nové auto v této třídě bude lepší a lepší. A doufám, že to bude platit i o dojezdu.

Dá se porovnat, jestli najezdíte víc kilometrů v autě či na motorce?

Těžko říct, já na motorce jezdím stále, pokud to počasí dovolí. A po Praze je to nejrychlejší prostředek. Vedle toho taky jezdím min 2x týdně trénovat na lehké hard enduro. No a autem zase tahám ten vlek s motorkou na ty tréninky. Spoustu věcí přemisťuji z baráku ke koním, to většinou velkým autem. A pak samozřejmě rodinné výlety a zájezdy s divadlem v zimních měsících, to všech je na čtyřech kolech. Takže si to netroufám odhadnout.

K čemu vám automobil slouží v první řadě? 

K přesunutí se z bodu A do bodu B.

Skupina AUTO UH má sídlo na Slovácku a vy většinu času trávíte v Praze. Pro vás ale asi vzdálenost mezi krajem vína a stověžatou matičkou měst nehraje roli, viďte?

Tak to jste řekl přesně (úsměv).

Jsou pro vás cesty za servisem vozu či využitím dalších služeb naší skupiny příjemnou příležitostí navštívit Slovácko?

Samozřejmě. Obzvláště při nějaké pořádané akci jejíž jste pořadatelem nebo patronem.

Čím vás náš kraj baví?

Protože AUTO UH má skutečně mnoho poboček, dá se říci po celé Moravě, tak právě to cestování po regionech.

V polovině května byste měl být hostem AUTO UH FESTu. Těšíte se na setkání s vašimi fanoušky provoněné vůní benzínu?

Já budu především téměř celý květen natáčet v Turecku EXTRAKTORY II. Na tento víkend se ale vracím na divadelní představení Madissonské Mosty, tak snad se mě podaří stihnout navštívit i vás a pokud to čas nedovolí, budu se těšit na jiný termín.

Pokud se s vámi návštěvníci AUTO UH FESTu nebudou moci setkat. Kdy se na vás mohou těšit na televizní obrazovce či filmovém plátnu?

Na platformě KVIFF.CZ se dá shlédnout náš film Vandráci na ostrově lidojedů. Na PRIMA COOL současně běží šestidílný seriál Vandráků z Papui a od 27.5. Poběží na CANAL + třídílná napínavá minisérie MOLOCH s mezinárodním obsazením. A do divadla bych rád pozval čtenáře právě na Madissonské Mosty do Nové Spirály na pražském výstavišti v Holešovicích.